Zemědělství

Zemědělství na přelomu 18. a 19. století

    Do roku 1890 bylo v obci 25 statků, celková výměra polností byla 541 jiter a 1404 sáhů. Chalupy kromě č.p. 29 a 52 byly bez vlastních polí. Majitelé domků měli něco pronajato od obce. Ve žních, senách, otavách pracovali u statků a za to jim sedlák dal nějaká políčka do užívání. Takových „podruhů“ pracovalo u sedláků více, také až 5. Pak prodávala pozemky obec, od č.p. 3 odprodal část polí Josef Řežábek, od č.p. 17 Václav Tříska, od č.p. 35 František Pinc, bratr hospodáře z č.p. 34 prodal pole, které dostal místo věna. Roku 1900 byl rozprodán statek č.p. 19 – „U Zachůlků“ a roku 1913 statek č.p. 5 – „U Třísků“. Tak koncem roku 1913 byly pouze č.p. 32 a 67 bez vlastních polí.

         Hospodaření se jen zvolna zvelebovalo. Teprve po roce 1900 se začaly používat místo dřevěných brány železné. První secí stroj měl Václav Paukner z č.p. 6 roku 1904. Obilí se žalo srpem. Tzv. „hasák“, kterým se obilí přihání a sbírá, nebo se odsíká na řádky, se u nás objevil v roce 1884. Prvně s ním sekal František Řežábek z č.p. 29. Od té doby se dávaly žitné snopy do mandelíků – panáků.

         Mlátilo se cepy. První malou ruční mlátičku měli asi v roce 1880 u Mařšů v č.p. 5. Asi v roce 1891 se objevily tzv. „žentoury“, u Smrtů a Kazimourů (č.p. 6), kteří si opatřili také silnější společnou mlátičku s výtřasky. Mlátičky se zdokonalovaly a v roce 1914 si koupil mlynář Karel Paukner mlátičku – čističku a poháněl ji vodní silou.

         Ve mlýnech si museli mleči sami mlíti, rozemleté obilí znovu nosili nahoru ke koši a několikrát rozsýpati, nebylo výtahů. Když nebyla v rybníce voda, vezlo se obilí do mlýna Žďákov – na řeku. Mleč tam zůstal a když semlel, šel domů nebo vzkázal pro potah, což trvalo někdy celý týden. Tak se mlelo až do roku 1893, pak byly mlýny opatřeny novými stroji a roku 1905 koupil mlynář benzinový motor a mohl mlít i v době sucha a přestalo se jezdit na řeku. Ve mlýnech se místo platu bralo také „měřičné“ – 10-12 kg z metrického centu.

         Mimo hovězího dobytka chovaly se ovce a prasata. Na každém velkém statku byl pár koní a volů. S koňmi jezdil pacholek, s voly pohůnek. Dobytek, ovce a svině se pásly od jara do zimy, ovce i za příznivé zimy.

         Ceny obilí byly malé, ale zase se za málo kupovalo, takže po roce 1900 se na vesnicích poměrně dobře, zvláště na statcích, žilo.